RŮŽE.

Dí pověsť: Kristus v muce, věnčen hložím

když bral se, na bedrách kříž, k Hoře němý,

tu z krve krůpěje, jež stekla k zemi,

rozkvetla cestou růže divem božím.

A děs jal ty, kdož vládli mocí, zbožím

a vzkřikli: „Ukřižuj!“ dřív ústy všemi –

však radosť k těm šla srdce veřejemi,

jimž děl kdys: „Ve vás království své zmnožím!“

– Můj národ, v duši strasť a muku mnohou

jde stejnou cestou utrpení, hoře

a krve sled tam, kde mdlou stanul nohou.

– Leč kdy, ó, Kriste! zas tmu světlo zmůže,

kdy divem božím, předsvit nové zoře,

ty krve krůpěje zas zkvetou v růže?