RŮŽENA JESENSKÁ.

Byl stinný lesík, jak se klíček točí,

a hvězdičky, jak miláčku, Tvé oči,

a křídélka mé dušce rostla, křídla

tak sladce,

a písnička mi z krčku vyletěla

a růžičkami, rosičkou se chvěla

jak ve snu,

a na paloučku Kačenko jsem shlídla

a kocourka za ní.

To nepěl ptáček snítky na rozpuku,

to v ručince jsem Tvoji měla ruku,

a byly hvězdičky a sluníčko a křídla

a rosa,

a s Tebou letěla jsem do nebíčka

a sen přiletěl na peruť i víčka

a růže –

a koťátko jsem na paloučku shlídla

jak Kačenku honí.

Za dušičkou Tvou honí se má duška,

co borovičce v ouško ptáček šušká?

zda srdíčko Ti k chvění nepobídla?

ó milý!

a hlavička má všude k Tobě letí,

když ve snu do očiček dívám se Ti,

jen k Tobě,

jak na paloučku koťátko jsem shlídla,

jak Kačenku honí.