RŮŽENEC

Korálky, milá zrnečka,

padáte rukama stále,

kolik vás bylo zaseto

na smutné této skále!

Padáte jako krůpěje

a nikdy není Amen –

za věk se mnoho přemění,

prorazit možno i kámen.

Žvatlání milé, dětinné,

však Matka ráda je slyší,

a Kristus jen se usměje

ve vítězné své výši.

Liany růží bělostných,

liany rudých, zlatých –

po vás duch jako motýlek

rád by do říše svatých.

Tož vzhůru jen, kde jaká věž,

kde jaká chata, po ní!

ať balsamický Krista dech

tu všude kolem voní.

A dechem jeho osvěžena

i tato doba mamonu,

zas k vyšším ať se vznětům vzchopí

k Evangelia zákonu,

a kouzlem tajů růžencových

ať nabude zas poupat nových.