Růžička.

Líbezný vánek

od jihu věje,

zelené jaro

do lesů spěje;

od lesů v pole,

do sadu v dole,

kde růže rozkvétá,

rudě se směje.

Růžičko zlatá,

růžičko milá,

dlouho jsi věru

zamlkle snila;

zamlkle stála,

mrazů se bála,

slunným teď vínem

rudě se zpila.

Vítám tě, vítám

duši tvé vůně,

vítám tě vroucně

srdci, jež stůně;

vítám tě mile

teď – ptáče bílé –

radost má vyletí

z žalů mých tůně. –