Různá křídla.

Jak milo v lese za večera,

když do červánků spat šel den,

a mezi kmeny se to šerá

jak v kmetském srdci dětský sen!

Tu z rozbujené buků sněti

vstříc na sta pohádek mi letí

a píseň, hvozdu snivá dcera,

mou duši béře v sladký plen.

Hůř, jdu-li, kde svou kukli snová

duch lidský, nežli křídla vzpial;

tu každým mžikem bolest nová

mě ponořuje v stesk a žal.

V ráz prchá, co mi les dal líkem,

to tam mé blaho okamžikem;

máť radost křídla pápěrková,

leč olověná lidský žal.