RŮZNÁ MÍNĚNÍ

Těch duší pouť, jimž břímě žití

se těžké ssulo v smrti chvíli,

jde mořem tichým; vlnobití

tam není, aniž skály hrozí.

Je anděl mlčící a bílý

jak Charon v loďce zlaté vozí

ke hvězdám v nebes tiché přístavy.

Tak myslívám, když zlatě blýskavý

se půlměsíček zjeví zraku,

jak člun, jenž modrým mořem plyne

a souhvězdími zodiaku

se proplítá vždy k hvězdě jiné.

Mé v ouplněk zas rádo oko

se v nocích jasných ponořívá,

když měsíc, stoje převysoko,

upřeně s výčitkou sem zírá.

On viděl ráj. Viděl, jak divá

potopa spolkla zem. Jak čirá

noc zahalila svět v den Golgaty.

Mně zdá se, že tam erb je bohatý

zavěšen v paměť toho všeho,

s postavou krále Davidovou,

neb z královského rodu jeho

byl ten, jejž Spasitelem zovou.

A já zas dalekohled beru,

bych měsíc viděl více z blízka.

Mně připadá jak hřbitov v šeru,

jak spousta mohyl, obrův hroby,

v jichž lůno němé slunce blýská

a ledovým je leskem zdobí.

Ni vzduchu tam, ni vody, života.

Tu tam se něco řítí, troskotá,

jak pod zemí když krtek ryje,

jak řícení se starých hrobů.

Co život – pod půdou se kryje

podzemních život anaerobů.