Různé cesty.

Ty pláčeš nad květem,

že brzo hyne,

ty pláčeš nad rovem,

po němž se břečtan vine,

a lkáš, že slunce zlaté přálo

ti paprskův tak příliš málo.

A ty zas k lásce pneš

své ruce obě,

a prosíš, aby hled

svůj naklonila k tobě,

a retem svým ti na ret padla,

a na něm kvetla, na něm vadla.

A jiný putuje

po hájích, rolích,

a bloudí s lyrou svou

jak bloudí ptáci v polích,

a srdce žal a srdce hněvy,

i slze, mění v čarozpěvy.

A onen k hvězdám jde

a hledá věčnosť,

a ptá se, v rakvi-li

se skrývá nekonečnosť, –

či zdali v duši lidské víra

je zrnem z duše všehomíra?!

Tak všichni cestou jdem,

než každý jinou;

a jedni vítězí

a druzí v boji hynou, –

však jeden cíl nás všechny víže,

a čím dál jdem, tím jsme mu blíže...