Různé dojmy.

Přijechal jsem skor

Slovač shlédnouť s hor,

čilo jsem vystoupil na Kriváň –

v raz oko se zjásalo, zrudla skráň,

však prs? – ach, prs byl chor!

Kraj to pěkný, juj!

Bůh ho opatruj!

kolem do kola samý skvost,

ach jenom chlebíka není dosť,

a lid ten není svůj.

Není, není – žel!

vrah mu nadešel,

jak číhař ptáče to ulapil,

do horské, chudičké klece ho skryl,

by k veselí mu pěl.

Obehnán a skryt,

ubohý ten lid –

hory – toť slávy veliký rov,

bouř – pohřební píseň je beze slov,

blesk k rakvi světla skyť.

Proč Slovák ten trest

tisíc let má nésť?

věru, již bylo by času dosť,

by pán bůh mu odeslal na milosť

konečnou lásky zvěsť.