RŮZNÉ LISTÍ. (VI.)

Na břehu lesy šuměly,

má loďka kolem jela:

jich píseň krásná, velebná

nic pro mne nezapěla.

Loď proti proudu obrátím,

jmu vlnek všech se tázat:

na sta jich všude potkávám,

nic nemají mi vzkázat.

A světem bujný vítr vál

a snášel mračna k dešti:

dešť každé vlnce krůpějí

novinku jakous věští:

Poslouchám – proud mi loďku snes,

kde hustá šumí třtina –

slyš! nezní z ní to šepotem?

„Již na tě zapomíná!“