RŮZNÉ LISTÍ. (VII.)

Byl tichý večer: mír se na svět roní

a píseň večerní vším světem zvoní.

Svět v spánku sladkým, tichým větrem dýše:

jen srdce v těle není tiše.

A z vrb mi divné písně zaznívaly

a potok divné, teskné šeptal žaly.

I vzešly hvězdy a já k nim jsem vzhledal

a tam – bůh sám jen ví, co hledal.

I vzešel měsíc, temné vlny zlatí,

však zlaté vlny v dáli přec se tratí,

a nežli květy ranní rosu pily,

mně slzy líce porosily.