RŮŽOVÁ KLEC.

Vítr vzdychá, slavík v bezu pláče,

to je pro tebe, mé zlaté ptáče,

obé pro tebe se drahá rmoutí,

že z mé duše v svět chceš ulétnouti.

A já zabráním ti věru v letu;

uvězním tě v duše vonném květu,

v květu růží, jež tak bujně vzchází,

že jej křidélka tvá neprorazí.