Růžové listí.

Hrstka listí růžového

na mém stolku leží, svadá,

paprsk slunce říjnového

naň jak zlatý úsměv padá.

Kytkou růží v rosy třpytě

poslala’s mi pozdravení;

ach, to byl, mé dobré dítě,

pozdrav jara podjeseni.

Jak tu nachem v rosy znoji

ve své čisté kráse plály,

na tak mnohou růži moji

vesny mé mi vzpomínaly.

Teď se na nich listy chvějí,

spadají a barvu ztrácí,

krůpějí tak po krůpěji

srdce žitím vykrvácí.

A mé růže krvorudé

dávno již, tak dávno zvadly,

kam se dívám, všude, všude

zlomen stvol a listy spadly.

A jak letí v sněžné pláně,

sotva vím, že někdy kvetly;

však tvůj dětský úsměv na ně

padl přec jak paprsk světlý.