Růžové poupátko.

Růžové na kři poupátko

slzičky roní tesklivé,

v mlzné ach dáli ukrývá

slunce se jemu zářivé.

Srdce mé jak to poupátko

v nevlídné pláče samotě,

hory mu doly uclání

v mlhavé štěstí mrákotě.

Dávno již vyšlo sluníčko,

na keři růže zavání,

nešťastné však to srdce mé

v beztěšném hyne zoufání.

Nikdy mu blaha nevzejde

z dálavy slunce zlaceno,

v tichounké dřímá mohyle,

na vždy mé štěstí ztraceno.