RŮŽOVÝ MAGNET

Žiji rozpětí města,

ale krev má se neodcizila venkovu,

z něhož vykvet můj rod,

proto někdy vnímám bulváry jako nivy,

shluk domů jako lesy,

cítím dech polí z těl bližních,

již vracejí se ze setí neb ze žní,

jsem spokojen s jejich sousedstvím,

dají mi chutnat ovoce ze svých zahrad,

klábosím s nimi přes plot, kol něhož slídí,

chápu je lépe než oni mne,

mám je bez masky rád,

neboť v mých prsou je zdravý vzduch šumavský,

jenž mi růžoví tváře,

v mých očích žhne slunce českého jihu,

jež mne navštívilo v Praze

a potěšilo mne kytičkou úsměvů stráně,

na níž dosud se míčem baví mé mládí