Růžový mlýn. (V.)

Miluješ mne, Růžičko,

zářná moje perličko!

Jeden paprsk v žití září mně a svítí,

ať mne kamkoli

svedou klamy cest:

z očí tvojich kmitné světlo ke mně svitne

jako zlatých hvězd.

Miluješ mne! Láska tvá,

jež mi srdce zahřívá,

ve svět široširý s jiskrou pevné víry –

bych měl jíti snad –

přec mne sprovodí,

jako plavci kyne hvězdy světlo siné

v bouři na lodi.

I by sudba osudu

děla mi, že nebudu

očí tvých ni retů v lásky blahém vznětu

více líbati,

přec se kdysi, ach,

k lil'jím ňader tvojich po trudech a bojích

stulím ve hvězdách.

Hle, co slyším kolkolem

hovořiti tajným rtem

zem i nebe v plesu? – – Naděj, naděj nesu

v hloubi duše své,

která nalezne

úkoj pravdy sladký snad že za čas krátký

v lásce vítězné.