RŮŽOVÝ SAD

Kam padne zrak, jen růže, růže, růže,

ty bílé, žluté a ty rudé, tmavé,

jak červánek když nad hlavou ti plave,

sčíst sotva zrak to moře květů může.

Jak čaroději pad bys do podruže,

jenž v Sadiho tě sady přenes pravé,

jen čekáš, bulbul vpadne v písni lkavé

a květy kol tě sevrou úž a úže.

A kolem růží, včel kde zvučí váda,

jde statný farář s vlídným očí klidem

a novou píseň lidských srdcí spřádá.

Nach květů plane v líci jeho zoří,

leč nejkrásnější růže: láska k lidem

a ke Kráse mu v srdci tiše hoří.