Ryba létací.

Pročbych měla u vodě té plouti,

Jenž mi nedá ani prohlédnouti;

Křídel dvé mi uděleno jest,

Do povětří mi se povynést,

Tam jest pravý obyt můj!

Takto ryba létací dí u své pýše,

A hned nad vodu se výš a výše

Zvedá do větrné říše

Potupujíc živel svůj:

„Hle jak vysoko již lítám,

Ptáky co své druhy vítám!“

Moudřejší však její marné hřičce

S úsměchem se dívajíce

Myslí: Mine krátkozrakou tu,

Že čím výš se mrští nad vodu,

Tím se podepírá na ni více!