RYBÍ POHLED.

Zrak tvůj mne děsí: láska je v něm

oddaná, tichá a tklivá,

pro mé však nitro hluch je a něm,

rybím se pohledem v duši mi dívá.

Jak by to cizích světů byl svod,

v každém tvém objetí je mně,

jako by dcera jezerních vod

na mne to hleděla tiše a němě.

Opustit tebe? Mdlý jsem již tak!

Lásky já knihu již přečet...

Zelený máš jak rákosí zrak;

nezbývá, nežli ven zírat a mlčet.