Rybičky z ponorů

Vás, rybičky z krasu, měli mně přinést

na míse zlaté,

vždyť vy mně o časech pradávných

povídáte –

zejména tady ta hrbatá,

se čtyřmi vousisky, strakatá,

třeba je drobná a malá,

pročpak spí, jak by se smála?

Vás, rybičky z krasu, měli mně podat

s nejlepším vínem,

vždyť vy mně mluvíte o světě

zcela jiném,

než je ten dnešní a nijaký –

já cítím opravdu rozpaky,

lžíci i vidličku skládám:

vždyť vy jste starší než Adam!

Vás, rybičky z krasu, měla mně upéc’

nejhezčí panna,

veselým sluncem a večery

malovaná –

kdyby se ona též smála tu,

duha by nad námi stála tu,

duha – carevna

sedmibarevná...

Vás, rybičky z krasu, v kuchyni pekla

praježibaba,

na konec vyšla z vás krmička

hrozně slabá...

Víno jsme bohům rač’ nechali,

aby se s rozkoší vysmáli

hostům, co vstávali zbledlí,

sotva kus pravěku snědli!