RYBNÍK KNÍŽE.

Znám tě, Kníže, z oněch lepších dob,

čápové kdy, nehnouce se ani,

na tvých březích v němém zadumání

číhávali na vítaný zob,

po hladině tvé kdy veslovaly

potápky a lysky,

sítiny kdy hejna špačků zvaly,

když byl podzim blízký;

tenkrát všecky hostil’s bez obtíže

jako pravý kníže.

Potkal tebe osud věru zlý:

velké části panství ubrali ti,

sevřeli tě, hostinné kdys sítí

kolébavky ptáčkům nesuslí;

na tvých březích viděti je leda

„žabku“ krátkých šatů,

svého kvartána jež v touze hledá,

který prchá v chvatu,

zjeví-li se jeho třídní blíže.

Ubohý ty Kníže!