RYBNÍK U LESA

Sní rybník opuštěný

a smutný u lesa

a dívá se kalným svým okem

na šerá nebesa.

Na šerá nebesa,

mlhavé do dáli,

kam odlétli ptáci a vichry

list slední odvály.

Je sám, a v noci pouze,

za noci jedině

se přikrade luna a skloní

k té tiché hladině.

K té tiché hladině,

nad rmutnou hloubí dna,

a jako když náhle tam zkvete

lilije čarovná.

Jako když tomu, přes den

jenž trpěl, samotář,

se za noci, ve spánku zjeví

líbezná, milá tvář.

Líbezná, milá tvář,

jak zář když zablýskne,

a k trpící hrudi se krásná

mu hlava přitiskne.