Rybník v červáncích.

Jen růže, růže, růže, kam se noří

zrak unavený hrou a rejem světla,

z té vlny rudá orchidea zkvětla,

v té purpurové azalea hoří.

Klas, tráva, řasa v drahokamů moři

se míhá; myslíš, vlasatice letla

přes tichou pláň a jisker snopy smetla

k dnu, v bezdno, v kterém Noc objímá Zoři.

Kde pták, tam píseň zvučí na haluzi,

kde laň, ta v svojí zastaví se schůzi,

kde srdce, tam se vzbouzí lásky touha.

Na křídlech můry noci dary nosí,

a červánků než zmizí vlečka dlouhá,

má slzu oko, leknín kapku rosy.