Rybník v mlze.

V kolébce mraků den se vzbouzí líný,

mha vstává z niv a údolím se plouží,

nad rybník, jenž se v nekonečno dlouží,

se táhne jako bílé musseliny.

Ve vodě tkvějí černých stromů stíny,

list nehne se, ni vánek nezakrouží,

i leknín oko zavírá, snad touží

po měsíci, jejž zakryl oblak siný.

Řas vodních směs nad vlny ční a časem

hne sebou tiše v snění, jakby vlasem

vil propletena byla, jež spí u dna.

Den ještě váhá; v tom srp slunce bleskne,

však zmizí v mlze jako hvězda bludná,

a zas ten šer, a zas to ticho teskné.