Rybníky.

Ty české rybníky jsou stříbro slité,

žíhané temnem stínů pod oblaky,

vloženi v luhy do zeleni syté

jsou jako krajů mírné, tiché zraky.

Tu sluka steskne v rákosí blíž kraje,

a kachna vodní s peřím zelenavým,

jak duhovými barvami kdy hraje,

se nese v dálce prachem slunce žhavým;

chlad s vůní puškvorců na luka stoupá,

a s vůní otavy po kraji dýchá,

vzduch mírně chlazen vlnami se houpá,

a něco jako věčný stesk v tom vzdychá.