RYBY

Symfonicky vodstva hučí,

vlna vlně do náručí

ukládá se libě,

nikomu se život v snění

dokonalej’ nepromění

jako tiché rybě.

Jakoby pod tíhou ticha

hloubka vody nezavzdychá,

tam je náplň hluchá,

mizí hmotný dojem těla,

slova předem odumřelá

neporaní ucha.

Mlčení, v něm skrytá síla,

život rybí obestýlá

v eremitské šaty,

oblasť plynná, safírová,

čas, jenž míjí, v pouta svírá,

užaslý a svatý.