Rýč a pluh. (II.)

Na kovárně rudne výheň,

zrovna jako krev

jiskry srší, v kladiv spády

veselý zní zpěv:

„Zvoň, má stará kovadlino,

kuj, perlíku můj,

a ty planá okovino

ruče odskakuj.

Z nalezené panské zbroje –

pomáhej mi Bůh –

radlice buď naložena

na sousedův pluh;

chutě kladivo i měchy,

ohni, tuž se již,

ruče, hbitě bušit budu,

ohni, přikaliž!

Rýč i kroják zocelíme,

obnovíme plaz,

aby půdu rodné země

ukypřily zas;

a přijdou-li nepřátelé

statky brát i řeč,

z rýčů píky urobíme,

z radlic meče v seč!