Rýč a pluh. (VI.)

Pan učitel při oddavkách

hraje na varhany,

do kostela pospíchají

mládenci i panny;

plno šeptu v malém chrámě,

venku plno řečí...

už Anička s Tomšem šťastni

před oltářem klečí!

Jejich srdce, jejich duše

v jeden květ se svily;

kéž by jako dnes v tom chrámku

všude šťastni byli,

aby žalu nepoznali

v živobytí tuhém! – –

„Dejž to Bůh!“ té doby řekly

pod kolnou rýč s pluhem.