Rychle šel jsem lesy neznámými.

se řine soumrak. Cesta ztracena.

Náhlá mýtina, tu znaven usedám.

Čtverhran boru obstupuje místo;

za mnou bledě zlátne západ

nad zelení černou. Znivé ticho,

v němž někdy hlasně ptáče zažalní.

Zde, v cizím hvozdu, kudy nešla nikdy,

z něhož čiší smutek neznámosti,

kdyby se zjevila z tmy mezi kmeny!

Jak v dnešním dnu, leč před mnohými léty,

jsem ji spatřil zářnou, zlatavou,

jejíž hlas tak plně napojil

vnitřní sluch, že ještě nyní zní

tu v mrtvu lesin jeho jemný zpěv.

Tak kdyby přišla, síla života,

by naplnila prázdno bytosti,

a spolu bychom prošli světa noc.