Rychtár.

Aj vy, pane gazdo,

budete rychtárem,

budete dědinku

projížděti párem,

projížděti párem

na zemanském koči,

že od krásy zhlednou

i ty slepé oči.

Strakaté pokryvky

koníky ukryjí,

a ty budou pěkně

zalamovať šijí;

poháňky netřeba,

budou chodiť sami

a hybko přebírať

tenkými nožkami.

Péro za kloboučkem,

vážnosť v statném líci

a v té ruce pravé

pěknou trstenici,

pěknou trstenici,

vysokou a hlanou

v povrch i v třetině

stříbrem okovanou.

Ferulu rychtárskou

vezme druhá ruka,

a vedle kočiše

vsadíte hajduka,

budeť jemu svědčiť

dolmánek belasý,

bude po vás každý

házeť očkem asi.

Hlavu svoji pyšně

vznesete nahoru,

bude závistníkům

smutno, do úmoru;

a když s koče milo

očima střelíte,

děvčatům se z razu

všechněm zalíbíte.

Vše vám na potkání

komplementík spraví,

a vy na to jenom

pokynutím hlavy;

oni z povinnosti,

vy jenom tak darem,

oni v polobázni,

vy jenom rozmarem.

Srdénko děvčátek

zabuchá, zaklepe

a než pomyslíte,

k nohám se vám střepe:

vy pozorně skočte,

by nepřišlo k zmaru,

a vezměte k sobě

po bok do kočáru.

Třeba jenom taky,

rychtáři náš starý,

kousíček právečka

Slovensku v podary;

hleďte, bychom záhy

králi v milosť padli,

však proň otčíkové

životů nakladli.

Za rod jeho celý

rudou krev jsme lili,

z věrnosti mu měkké

lůžko urobili;

z junáckých jsme srdcí

vystavěli mury

a blýskáním mečů

rozháněli chmury.

My po jeho straně

ve dne v noci stáli,

třeba nám vrahové

chýšky spalovali,

třeba ženy bili,

děti i rod celý,

pro jeho, ne pro svou

žalosť jsme slzeli.

Nuž, pane rychtáři,

penězstva nespořte,

už s tím panem králem

dobře pohovořte,

předložte mu všecko

a řekněte taky,

aby záhy vzpoměl

s dloužkem na Slováky.