RYTÍŘ CHIMÉRY.

Jak slunce žhne má přílba zlatá

ohnivou září večera

a na ní křídla rozepiatá

k rozletu zvedá chiméra.

Nad mojí hlavou křídly mává

tušením příštích osudů.

Ó, zvichří světem moje sláva

a sněných říší dobudu.

Cos k nesmírným mě činům pudí,

nadšení bouří v srdci mém,

a roh můj zdřímlé kraje budí

jásavých fanfár hlaholem.

Lesk mého štítu lesní běsy

do skalních doupat zahání,

před zjevem mým se jasní lesy

a žasem větve uklání.

Do modrých dálek dobýt štěstí

na bílém oři vichrem hřmím –

za chlumy krásné dny mi věstí

červánky zlaté leskem svým.