S bílého čílka tvého viděl jsem vát

S bílého čílka tvého viděl jsem vát

nadšení horoucí v svatých plápolech,

z modravých oček víry dumavý letěl vodopád,

a plesem skotačil na ňadrech

červený karafiát.

Vše to zas mně oživlo dnes:

jak z bludiště vyšel jsem na světlo denní

za hvězdou jda v divém života plahočení,

jež se mi vůdkyní zjevila v hloubce kdes.

Nevím jediné jen:

zda pravdou hořela mi,

či jen to mámivý klamal mě sen,

zda nechtěl jen se mnou si hrát

jak lev v bájce s myškou pod palmami

červený karafiát.