S BOHEM, CÍRKVI!

Poutníče tichý, v naději

jenž v dáli věže zříš,

svit bání, jež se zaskvějí,

kam jenom popatříš –

proč prcháš zpět, zas v tento svět?

Tam bůh tvůj nebyl již!

Je místo něho v chrámech těch

krvavý jakýs stín,

úpění věků v chladných zdech,

vzkřek muky ze hlubin...

Tož zavři knihu tisícletých

šílenství, bludů, vin.

Spěj dále k bohu jinému,

jejž poznáš srdcem svým;

jenž mluví k tobě chorému

polibkem opojným;

toť život krásný, jediný,

ten budiž bohem tvým!