S BOHEM, DOMOVE!

Už za bory se ztrácí

nejvyšší hradní věž,

zvuk trouby hlídačovy

umdlévá dálkou též.

Buď s Bohem, rodné hnízdo,

buď s Bohem, bábo má!

zdaž se kdy uvidíme,

otčino líbezná?

A což, kdyby tak hrad tvůj

lupičům padl v plen –

co řekneš, až se vrátíš? –

– Buď Pán Bůh pochválen! – –

A což, kdyby zlý požár

ztrávil vše knihy tvé –

co řekneš, až se vrátíš?

– Bůh vzal si jenom své!

A což, kdybys tak našel

své drahé pod drnem?

Co pak bys tomu říkal? –

–Budiž jim lehka zem!

Nic nemohu zvát svojím,

jen Bůh mé jediné,

jen s Ním padám a stojím,

a On mi nezhyne!

A proto s lehkou myslí

vylétám do světa –

kdo slunce nosí v srdci,

vždy jarem rozkvetá.

Mé známé vsi a města

padají za hory

a v kráse se otvírají

mi nové obzory.

Zřím oblaky a ptáky

a hrady a jezera,

a růžová stáda ovcí

jdou v slunci večera.

Jak obrazová kniha

je celý Boží svět –

ach, já bych do skonání

v ní obracel a čet!