S BOHEM...

Loď rozjela se do modrého moře.

Zavlály šátky, čapky zamávaly –

nuž, s bohem, s bohem! Rozvířená brázda

pod zádí lodi šuměla, a kruhy

se rozbíhaly po přístavu k břehům –

buď s bohem, s bohem, sladká Jalto moje!

Já ve své duši uzavřel jsem tebe

a odnáším tě pod chladnější pásmo.

I ty, můj břehu, marně plyneš na zad

a marně chceš mi navždy unikati –

jen očím prcháš, v duši jsi však zavřen,

je plna tebe, celý kraj v ní nesu

a nevydám své carství jenom Smrti.

Tak podržím tě, jak tě nyní vidím,

tvou ukrutnost, můj drahý, zvrátím v nivec,

neb luznějším ses nejevil mi nikdy,

jak v této chvíli, když mi s bohem dáváš.

Tak nikdy nejásaly tvoje barvy,

tak nikdy nevýskal si vzduch tvůj zlatý,

a modřeji se nezasmálo nebe

a jeho zrcadlo zde, klidné moře.

Jen v trosku duše své vás uzavírám,

díl valnější jí zanechávám tady,

a vím, že troska moje sníti bude

a teskně toužit po své druhé části...

Jak jiným člověkem se domů vracím!

Mám v srdci klid a mírné naladění

svých dětských dob za letních podvečerů,

sobotních podvečerů, kdy zněl s věže

hlas našich zvonů, kdy jsem míval pocit,

že čas a lidé v klopotné své honbě

staví se náhle, usedají klidně

a v západ slunce, barvy horizontu

se zadívají, tiše hovoříce...

Jsem smířen se vším, raduji se z žití,

vše omlouvám a všecko je mi jasno.

Svět nemůže být jiný, a tak dobře.

Jde zákony, jichž nelze postihnouti

smrtelným smyslům, ubohému umu.

A největším pak mudrcem jest jeho

květ, jenž se těší z teplé záře slunce,

pták, jenž se stará o své malé děti

a naplnivše oba tak svůj úkol

mrou beze stesku po posmrtném žití,

bez touhy po slávě, jakoby znali,

že v dětech dál žít může dostačiti...

Buď s bohem, Kryme, v divé honbě žití

tys přál mi sobotní zas jeden večer...

Já viděl zase jednou velké slunce,

zas dýchal klidně, slyšel zníti zvony

a ztrávil chvíli v rozhovoru tichém...

Tys hovořil tak mile k smyslům mojim

svou řečí předkulturní, a já cítil

pradávných lidí dávno zniklé štěstí

na hrudi tvé, já slyšel bíti srdce

v tvém moři, skalách lesích, vzduchu, květech,

veliké, dobré, neúnavné srdce,

žil v pohádce jsem, pohádku jsem prožil –

buď s bohem, buď s bohem!