S BOHEM, LETO!

Já s tebou loučím se ty leto veselé,

v motýlu hynoucím, jenž zapad do chmele,

ve hroznech jeřabin, jež hoří pod snětí,

kde pták se zastaví, než k jihu odletí.

Ve mdlém dne úsvitu, západu mlhavém,

ve spěchu poutníka skrytého pod hávem,

ve pusté besídce, ve svlačci žloutnoucím,

ve vláknu pavučin proutím se vlekoucím.

V mracích, jež míří v dál jak lovci příšerní,

ve sloupech ohnivých při záři severní,

v ťukání sýkorky do zrna bukvice,

i v zpěvu divokém podzimní vichřice.

Tak s tebou loučím se, ty jaro veselé,

než času velemoc ti ve sníh ustele,

a snad než nového se jara dotoužím,

své vlastní veselí do hrobu pohroužím.