S bohem!

Buď s bohem, s bohem, krásná paní má,

chci vidět zas svou drahou máť, svou zem,

má píseň rozpjala už křídla svá,

a srdce chce být zase v ráji svém.

Mé oko matné nádherou už tvou,

nechť sotaví je zase rodný luh,

já ukonejšil palnou touhu svou

a létnu tam, kam postavil mne bůh.

Zřel jsem už dost, a srdce mne už bolí.

Ty všude, všude věrných bratří máš,

ty’s paní předc, leč s námi cizí stolí

a provolává: „Hleďte, pán jsem váš!“

Já viděl tě a okřál jsem a bledl,

leč nechci všecky slze tobě dávat,

já bolest tvou a matky v jedno svedl

a vím, že doma víc mám oplakávat.

Nuž, s bohem tedy, krásná paní má,

chci vidět zas svou drahou máť, svou zem,

má píseň rozpjala už křídla svá,

a srdce chce být zase v ráji svém! –