S BOHEM!

Mně těžká slova v hrdle váznou,

když říci mám ti: S bohem buď!

Jest mi, jak zřel bych v propasť sráznou,

kde ručej divý o skal hruď

se v burácení s jekem láme,

ó slyš, kterak to hučí v něm!

My nikdy se juž neshledáme

a zapomenout – nemůžem’!

Ta propasť – naše rozloučení,

ten ručej – bol můj zoufalý!

Ó nadarmo se v palném snění

tvé ruce k nebi vzepjaly!

Jak lavina má vášeň vzrůstá,

můj mozek mrazí, rve mi hruď...

Nuž srdce k srdci, k ústům ústa,

pak nechť se sřítí! – S bohem buď!