S BŘEHU

Nad jezerem obloha se stmívá,

po břehu jde chvíle zádumčivá.

Stromy mlčí, ticho všude v kraji,

za soumraku sny si povídají.

Z člunu šera přitlumeně vzlyká

roztouženou písní harmonika.

Občas ryba z vody vymrští se.

Netopýr se mihne. Stále tmí se.

Harmonika dozpívala v dáli...

Protější břeh v temna plášť se halí.

Žlutý srpek měsíce se leskne

na hladině nehybné a teskné.