S hvězdami.

Hvězd pluje zvratným vesmírem

na tisíc různým cílem,

na každé v štěstí rozsilém

se spřádá bouře s mírem.

Jsou hvězdy, které věnčí zem

jak z kvítí modrým pásem

snů krásných, nových řetězem,

když svým se třpytí jasem.

Když potkají se za sto let,

se jas jich slzou třpytí,

za sebou neslo žití.

A když se loučí spolu teď,

by letěly dál, plály,

se hlédly za tisíce let,

je černé mračno halí.

Zlá hvězda jiskří zelené

na dobrou hvězdu oči,

pak září svojí zbělené

se vesmírem dál točí.

Tak naše láska žitím jde,

tím těžkým bouřným žitím,

i kdo se s hvězdou nesejde,

též dál jde vlnobitím.