s jabloně marně sněží

nic na cestu již nezbylo

za tím, co srdce vysnilo,

čím hlava zahořela:

snem nejkrásnější zůstal sen,

na prahu štěstí zaškrcen

rukou, jež zledověla.

vlaky tě vozí tam a zpět,

ulice jsou tvůj hrůzný svět,

v němž bloudíš za přízrakem;

dáváš se k marným cílům nést,

v příboji davů, síti cest

den ze dne zmítán vrakem.

všecko, co potkáš, zabolí,

a nepřekročíš mrtvoly,

jež na srdci ti leží:

všude je s tebou, kam se hneš,

pro všecko druhé oslepneš,

s jabloně marně sněží...