S jara.

Jaký milý kolem zjev:

v luzích vůně,

v lesích zpěv,

leknín stoupá z vodní tůně,

nebem svítá oko děv,

ba i v srdci, ano stůně,

čarodějně plane krev!

Jaký zázrak napořád:

vesmír celý

zase mlád,

myšlénky se rozletěly,

písní čas jim žezlem vlád’,

a chlapcovy rtíky děly

v dívčí ouško: Mám tě rád!

Ke květu až přijde květ,

kytka bude;

za pár let

vzejde v naší síňce chudé

nový, netušený svět! –

Sklonilo se líčko rudé,

v jednom chvěl se dvojí ret.