S JITŘENKOU V DUŠI.

S jitřenkou v duši vstupme do svatyně,

s plamenem srdcí v lampě křišťálové!

Do včíra tměl se mocný portál stinně,

strměly příkré stupně nehostinně:

ozářen zorou však nás v kráse nové

vítá dnes chrám, jenž Budoucnost se zove.

S velebou v duši spanilou a hvězdnou

každý si přijď sem pro svůj božský podíl,

s nelhanou vírou, s vůlí nenámezdnou,

neboť zde Bůh dlí nad propadlou bezdnou,

kde z tenat lotrů, z křivd nás vysvobodil

on, živý Bůh náš, jenž se z lidství zrodil.

Toužíte duší vzňatou Boha spatřit?

Boha, jenž jest a dokázal svou jsoucnost?

Sem spějte, v jeho znamení se sbratřit,

balzámem smíru jizvy rozluk zatřít!

Tam jen jest Bůh, kde dobrých silná vroucnost

staví si hrad, neb v ní jest všemohoucnost.

Či by měl větší zázrak v důkaz božství

učinit duch, ten tajný řidič dějů,

nežli že národův a zemí množství

k lidskosti právům vznesl nad divošství?

Světlejší div-li vzplál kdy z losu rejů,

krasší-li dílo z dílen čarodějů?

Hle! Padly šalby, modly, chlubné zkazky,

jakým jen znásilněný rob se koří;

s obludou zvůle, měnící své masky,

posvátné prý – však hnusné rveme svazky;

lžichrámy, stolce neřesti se boří –

nový dnes Bůh i nový svět si tvoří.

V proměně věků před našimi zraky

zjevilo se to Nejvyšší, to Svaté,

dějům co rovná pochod křivolaký,

v oharky sžíhá molochy a draky,

obrací vrahů dýky jedovaté

v hruď jejich, tyranům jich spády mate.

Ó, kéž to cítí každé srdce nyní,

nadějí bušíc před budoucna branou,

národ že stojí nadšen před svatyní,

k níž toužil v strastech, pro niž zázrak činí

vznešené božstvo sudbou svrchovanou –

Svoboda slunná, svítíc zorou rannou.

S jitřenkou v duši! Dej nám, čistá vůle,

chránit své vše, zač žili jsme a mřeli,

krev svou zač prolily dvě světa půle!

Svorným jak včelám královna v jich úle,

spravedlnost ať svobodným nám velí!

Kdo zřeli její zjev, ti Boha zřeli.