S KNIHOU BÁSNÍ SHELLEYOVÝCH.

Kdys v máje čase, v době, kdy se věří,

mi ruka přítele tu knihu dala,

ta pod poduškou mojí často spala

a mezi stromy bloudila i keři.

Tak snivá, tklivá, ptáka hebké peří

že sladší není, v sny mne zkolébala...

Ó, kéž by stejně v duši tobě hrála,

vem v poušť ji žitím, nežli se nám zšeří.

A zchvátí-li tě čarovnou svou mocí,

ty můžeš více nežli krásu pouhou

z ní vyčísti: mou lásku ve dne v noci.

A zabuší-li srdce novou touhou,

je ztiš té knihy kouzelnými rytmy,

jak hlavu tvou bych líbal v sladkém přítmí!