S knihou „Růžový keř“.

Ó růže – temně v duši mojí kvetly

a v roucha mrtvých byly vetkány,

v jich těžký dech svit jara neplál světlý,

jen Smrt tam lkala, hřměly varhany.

Jak děkovat vám modlitbami všemi,

že záři jara mám zas převnadnou,

v níž jenom růže vidím širou zemí,

jež něžné jsou a nikdy nesvadnou?!