S KOPCE

Ach, touhy ztracené a smělých plánů vraky –

už jak ti ostatní jsem fádní člověk taky!

Ba, větším půvabem než západ velkolepý

být pro mne zdají se ty malicherné klepy

mých drahých krajanů, již přirostli k svým líchám,

a jejichž rozumy teď u sklenice slýchám.

Co zbude, básníku, než zevšedněti hezky,

být ničím nevzrušen jak ten náš venkov český,

mít duši ospalou, však rozum veliký –

a občas tátovi brát jeho doutníky!