S křížem.

Neseme všichni kříž do Golgot tisícerých,

a co má vzdechů hruď, je marno jeden dát,

je marnost slzení, vší truchlivosti šat

a zasmušený hled

jak tisíc výčitek a hlodu teskný vznět.

Každý tě poznává jen podle rány v boku

hluboce bolestné, jest-liže na skráni

koruna bodavá se tobě přiklání

a říkáš hledě výš:

tvá svatá vůle buď, schyl se k nám tvoje říš.

Nes ten kříž zmužile, nes ho po cestě tvrdé,

zde v cestě nejlepší kamení trudné jest.

Až bůh si vzpomene, mír pošle s bledých hvězd,

však setře čela znoj

a anděl stoupivší zastaví ostrý boj.

Když přijdeš nejvýše na nutnou Calvarii,

tam dokonáno díš vadnoucím pozdním rtem

a ihned brány ráj otevře do kořán

a od těch strašných ran

duch silný vyletnuv stává se andělem.