S KYTICÍ RŮŽÍ.

Cos v růžích těch z mé duše splývá –

snad němý smutek, v který snivá

ta každá snítka poupě skrývá,

či plný touhy vůně vzdech –

snad žhavé roucho jich, jež plane

v krůpějích rosy, v slzách tane,

je z krve mého srdce stkané,

jež hyne v lásky záchvatech.

Jak včera azalky květ bílý

v prach ručky vaše odhodily,

mé šlapte srdce, které kvílí

jen za vámi v svých marných snech,

je nechte třeba v bolech mříti,

v něž hvězda vaší krásy svítí –

rád trpím, jen když v sled zřím chvíti

vám odpuštění na retech.