S. Lucia Syracusana.

Na mísce zlaté v levé nese dlani

dvě oči mrtvé, vyhaslé a chladné...

Zrak s hrůzou spěchá k její tváři vnadné

a vzhlíží zdiven v tiché oči laní.

Zpod řas se nítí vlhký úsvit ranní,

jenž s úsměvem v šer teskné noci vpadne,

a stín se tmí, v němž úpalného za dne

se čistá duše prachu cudně straní.

Ty oči oddané a vážné čelo,

to dítě srdcem, duší moudrá žena,

mne s obrazu v hluk ulic provázelo.

Tvůj věrný vzýval v žití hoři vleklém

tě Dante chmurný, postať nezlomená,

jenž k ráji došel očistcem a peklem.