S MRTVÝMI.

Ó, s mrtvými dál žiti – jaké štěstí!

Zřím: Victor Hugo jde a k Notre Damu

se dívá – Coppée, jak zrak dobrý plá mu!

se inspirovat kráčí na předměstí.

Obtloustlý Balzac s tlustou holí v pěsti

se zastavil u vetešníka krámu –

de Musset, krásnou provázeje dámu,

v Boulognský lesík jede kolem šesti.

Je všecky vidím, a jda kolem baru,

zřím Verlaina tam se „zelenou musou“

svých veršů hudbu spřádat v tvůrčím žáru.

A Wilda, na smrt uštvaného luzou

a žalářem, se vléci po boulvardu

s horečným zrakem, s věčné sfingy hrůzou...