S novou svou knihou.

Kdo uvykl si z věčných zdrojů píti,

jež s krásy bradel od věků se řítí

jak Dante s Shakespearem,

jež světa v poušti křičí velkým hlasem

jak Goethe s Byronem, Mickiewicz s Tassem

a duši plní hvězdným snem;

jak tomu bude malá tato kniha!

Zde prostá mysl úzký obzor stíhá

a víc dál nemůže,

než co jí skutečnost a snění daly...

Co zbývá? – Vzíti hlohu kvítek malý

a myslit – na růže!